Klusák do své sítě chytil přes dva tisíce sexuálních predátorů

Jasně, film o tomto tématu, všem je jasné, o čem to asi tak může být. Ale vidět to na vlastní oči, slyšet muže, jak se snaží přesvědčit dvanáctileté dívky o tom, aby se pro ně svlíkly, to už je trochu jiné káva.

Režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová se se svým dokumentem vydali tam, kde se ještě nikdo neodvážil. Různé statistiky totiž ukazují, že muži, kteří "loví" děti na internetu, jsou pouze ve třech procentech pedofilové. Jak nazvat ty další? I to je jedna z otázek dokumentu V síti.

Snímek sám o sobě dokáže v jedné chvíli šokovat, v druhé zhnusit, ale i pobavit, kinem se při jeho promítání sem tam ozve výraz naprostého zhnusení, občas se všichni diváci zasmějí jako jeden. Za sebe musím říct, že mě nejvíc pobavil moment zahozeného králíka (ti, kteří film viděli, určitě ví, o jaké scéně mluvím), pokud jste film zatím neviděli, určitě vás právě tato scéna pobaví taky.

Důležité v rámci dokumentu je to, že se dívky musely držet velice přesně stanovených pravidel. Mimo jiné vždy během prvního kontaktu museli jasně říct, že je jim dvanáct let. Zároveň nesměly ony samy být iniciátorkami jakéhokoliv kontaktu.

Co je opravdu šokující je číslo sexuálních predátorů, kteří tři představitelky dvanáctiletých dívek kontaktují během pouhých deseti dnů, během kterých se dívky pohybují ve svých na míru vytvořených pokojíčcích. To číslo zní 2458. Dva tisíce, čtyři sta, padesát... A osm k tomu? Jako vážně? Hrozná představa, navíc když jde pravděpodobně jen o zlomek skutečného čísla sexuálních predátorů.

 

Trojice mohla z časových důvodů navázat a udržovat virtuální kontakt samozřejmě pouze s částí z nich. S některými z nich dokonce, pod dohledem skrytých kamer a najaté ochranky, proběhl osobní kontakt.

Pro ty diváky, kteří o sexuálních násilí vůči dětem přes sítě neví nic, nebo jen málo, bude hodně velkým šokem rychlost, s jakou jsou dívky přes sítě kontaktované. Jedna z nich měla ještě během vytváření falešného profilu kolem devatenácti žádostí o přátelství.

Druhou je přímočarost mužů, s jakou si jdou za svým. Někteří muži si jdou opravdu tvrdě za svým. Vůbec jim nevadí, že je dívkám dvanáct, velmi rychle se začínají bavit o svém přirození, sexu, vyžadují nahé fotky dívek, někteří začnou na kameru rovnou masturbovat.

Někteří sexuální predátoři vypadají při svém jednání až hloupě, bohužel se ale objevují i takoví, kteří dívky po zaslání nahých fotomontáží vystavují v některých případech brutální míře vydírání. 

Jak se ale ukazuje u osobních setkání, všichni jedinci jsou zbabělci, kterým stačí jediný telefonát, naznačující, že své dceři volá jejich otec (ve skutečnosti jde o režiséra Víta Klusáka) a tito jedinci z místa zbaběle utíkají.

Dokument pracuje s rozostřením obličejů sexuálních predátorů, to je ale voleno tak, aby je mohli poznat minimálně jejich příbuzní a sousedé. Ve filmu se pak objevují pouze dva nerozostřené obličeje mužů, kteří dívky kontaktovali přes internet. Jedním z nich je muž, kterého nazývají v dokumentu jako Ústečáka, kterého dokumentaristé na konci snímku konfrontují přímo, protože ho pozná jedna z členek štábu.

Druhým mužem je dvacetiletý Lukáš z Brna, který se, minimálně v dokumentu to zobrazeno je, jako jediný nepokusí ani náznakem o jakýkoliv sexuální kontakt s dívkami. V sále je za své jednání odměněn bouřlivým potleskem. Protagonistku dvanáctileté dívky dokonce dožene k slzám.

Dokument o jistě velmi závažném tématu do jisté míry závisí na výkonu tří hlavních protagonistech, které šly s kůží na trh. Tereza Těžká, Anežka Pithartová a Sabina dlouhá se velmi autenticky zhostily rolí dvanáctiletých dívek, za které se vydávají.

Závěrem malé doporučení. Na dokument V síti by se měl zajít podívat každý rodič, jehož dítě dokáže samo používat počítat.